?

(...)

 

Povídali si dlouho. Sofie vypráv??la, jak se má, co v nové práci, jak se da??í sest??e, jak se nedávno konečn?? udob??ila s matkou. Jakub jen poslouchal.

„Proč si se mnou cht??la mluvit?“ využil p??íležitosti, když Sofie na chvíli zmlkla.

Dlouze se na n??j podívala a ??ekla: „Protože k tob?? po??ád n??co cejtim a nechci, aby to takhle skončilo…“

Jakubovi spadl kámen ze srdce. Není v tom!

„Ne??íkám, že se k sob?? musíme hned vrátit, bydlet spolu, ale mohli bychom t??eba začít znova. Tak n??jak pomalu, v klidu…“

„Já myslím, že ne,“ namítl Jakub chladn??.

Cítil najednou obrovskou p??evahu a hodlal ji bezezbytku využít.

„Tak mi ??ekni do očí, že už ke mn?? nic necejtíš…„

Jakub se posm??šn?? podíval Sofii do očí a ledov?? pronesl: „Už k tob?? nic necejtim.“

„Jsi lhá??,“ prohlásila Sofie nevraživ??. „Vždycky jsi byl…“

„Už je pozd??. Je to pryč,“ pokračoval Jakub. 

„Nikdy není pozd??, jen se musí chtít.“

„No práv??! A já nechci...“

„Ne, že nechceš, ty se jenom bojíš, co na to ostatní…“

Jakuba napadlo, že na tom možná n??co bude.

„To určit??,“ odsekl ironicky. „Já už s tebou prost?? nechci bejt...“

„Proč mi to d??láš? Co sem Ti tak hroznýho provedla?!“

Co? Jakub nechápal, jak může n??co takového vůbec vyslovit. Ona se p??ece cht??la po??ád rozvád??t. Ona, ne já, ??íkal si. A že na to po čase p??istoupil? Ano, p??istoupil, už toho m??l plné zuby. A teď by se cht??la vrátit a d??lat, že se nic nestalo? To p??ece nemůže myslet vážn???

„Nic ti ned??lám,“ procedil podrážd??n??. „Tys to tak cht??la.“

„Cht??la jsem jenom n??co zm??nit, protože už to tak dál nešlo.“

„A to se ti docela povedlo,“ nedokázal si odpustit jedovatost.

Sofie v tu chvíli pochopila, že je mezi nimi opravdu konec. Celou její bytostí projela obrovská vlna lítosti.