?

Ester utíká, co jí síly stačí. Ješt?? nikdy neb??žela tak rychle. Je to tam za ní, nesmí dovolit, aby ji to dohnalo. Stíny, tma, chlad, to všechno ji pronásleduje, b??ží za ní, ale ona se nevzdá a uteče tomu. Poda??í se jí to, jen se nesmí vzdát. Musí b??žet dál a dál, dokud se nedostane do bezpečí. Pak si odpočine, teď ne, teď ze sebe musí vydat vše. Dochází jí ale brzy dech, p??esto utíká dál, má pocit, že se chvílemi vznáší pár centimetrů nad zemí, že se její nohy zem?? ani nedotýkají. Jako by uhán??la po hladin?? rybníka a nenechávala za sebou ani zče??ená vodní kola. Proplouvá mezi stromy, necítí ke??e, které ji šlehají. Jen ty stíny za sebou cítí, jen dýchání, jen n??koho, kdo za ní b??ží a už ji skoro má, už ji drží za rameno.