?

Erika

 

„A maminko, proč tam Erika tak leží?“

„Co? Asi se vopaluje ne?! A vůbec b??ž si radči hrát, jenom se mi tady pleteš! Víš, že musim va??it vob??d. Depak... Letos sem souhlasila naposled, že pojedeme n??kam, kde se neva??í. Dyť skoro celou dovolenou strávim za plotnou. Vy si p??kn?? užíváte a já abych na vás d??ela. Jako celej rok. Va??it, prát, žehlit. Za celý léta nic jinýho neznam. A ešt?? vo dovolený?! Že bych se na to nevykašlala. Jiný se maj. Jako t??eba Krausová... Ty jeli p??kn?? do hotelu s plnou penzí a ta kráva se teď, zatim co já se tady pachtim u linky, n??kde vyvaluje. Letos je to naposled. P??íští rok pojedeme n??kam, kde se va??í a basta. Hergot ??ikala sem ti, aby sis šel hrát ne?! Táto ??ekni mu taky n??co!“

„No jo. Tomášku nevotravuj maminku. Vidíš, že má hodn?? práce a je nervózní.“

„Tak nakonec já sem nervózní?! Nakonec já za všechno můžu?! Ty si tady čteš noviny místo, abys mi s n??čim pomoh, a já sem nervózní! To je teda skv??lý, to dáváš tomu dít??ti krásnej p??íklad!“

„Dob??e. Uklidni se... Chceš teda s n??čim pomoct?“

„Ne, teď už ne.“

„Fajn, tak mi prosim t?? dej pokoj, ať si to můžu v klidu dočíst.“

„To je ti podobný. Votev??ít si pivo, nazout pantofle a číst noviny. Nic jinýho snad ani neumíš.“

„Co ti zase p??elítlo p??es nos?!“

„Mn??? Nic. Radči poď vochutnat, jestli je to dost slaný.“

„Jo, je.“

„Jak to můžeš v??d??t, dyžs to ani nevochutnal? Snad aspo?? todle pro m?? můžeš ud??lat!“

„Nezačínej s tim zase... „

„S ničim nezačínam. „

„Ale jo... Už seš zase nastartovaná.“

„Tak pudeš to vochutnat nebo ne?! „

„No jo, už du.“

„Tak co?“

„Skv??lý maminko... Moc dobrý, povedlo se ti to... jako dycky.“

„Možná, že bych tam m??la p??idat trochu pep??e, co myslíš?“

„Né, je to fakt výborný. Moc dobrý, v???? mi. Nic tomu nechybí.“

„Takže ešt?? knedlíky a vob??d bude hotovej.“

„Maminko, dyž Erika tam po??ád jenom leží.“

„Tomášku di si hrát n??kam jinam. Už sem ti to ??ikala jednou. Nebo dostaneš vejprask. Hybaj! Erika se vopaluje a asi usnula. Tak už b??ž miláčku, b??ž...“

„Mámo, ta holka by ale nem??la celej den ležet takle na slunci. Zrovna tady píšou, že ta ozónová díra způsobuje nárůst p??ípadů rakoviny kůže asi vo p??tadvacet procent. To je síla! A víš, že vona se ani po??ádn?? nenamaže žádnym krémem. Je strašn?? nezodpov??dná. Místo, aby se učila, válí se jenom na slunci a ešt?? nenamazaná! Já sem jenom zv??davej, jestli v zá??í tu vopravnou maturitu vůbec ud??lá.“

„Ale to víš, že ud??lá.“

„A co dyž ne?! Co potom? Co s ní? Doma jí nenecháme, to teda ne, to by se akorát naučila flákat... Holt pude makat, aby taky vid??la, jak t??žce se vyd??lávaj peníze. Jí to neuškodí, aspo?? uvidí, co je to po??ádná práce.“

„No jo, ale co by šla d??lat? Dyť bez maturity seš dneska nic. Dyť vona nic po??ádn?? neumí. Možná trochu va??it, to má vode m??, ale to je všechno. Leda by se dob??e vdala. Zrovna tudle mi ??ikala, že jí ??ákej ekonom vod nich ze školy pozval na veče??i. Ptala se m??, jestli má jít. Ale to jí ne??ikej, slíbila sem, že to nikomu nepovim! Vona by mn?? už nikdy nic ne??ekla.“

„To je sice hezký... ekonom... ale co víš co je zač? Víš, jak to dneska chodí... Každej si chce jenom užívat a zodpov??dnost žádná. Ešt?? bych to dokázal pochopit u mladejch, prosim, sou mladý, ať si užívaj, ale voni už dneska blnou i starý. Já to vidim u nás v podniku. Vo čem ty ženský celej den kecaj, to je p??íšerný. Jenom po??ád kdo s kym a kde a támdle to a todle to. Hrůza! Jako by ani nic jinýho v t??ch palicích nem??ly. A myslim, že ani nemaj...“

„Co po??ád jenom ženský! Chlapi sou taky p??kný prasáci...“

„No, dob??e, to jo, ale co je moc to je moc. Sou p??ece určitý meze, i dyž, jak to tak vidim všude kolem, začínam vo tom s úsp??chem pochybovat.“

„Maminko, může n??kdo spát s votev??enejma vočima?“

„Cože? Prosim t??, Tomášku, co t?? to zas napadá?! B??ž vod toho vokna, b??ž, b??ž si hrát nahoru. Až bude vob??d já t?? zavolam.“

„Víš, mámo, kolikrát si ??ikam, kam až ta svoboda může vést, kde je ta hranice, kde a kdo jí určí?“

„Hm. Je to t??žký. ??lov??k, aby se bál skoro vystrčit nos, aby ho hned nevokradli nebo rovnou nezamordovali. Ale co s tim?“

„Nevim. Asi si na to budeme muset zvyknout. Asi jo, já vopravdu nevim. T??eba se to časem zlepší, ale ??ikam... no... nevim. Vopravdu ne.“

„Kolik je hodin?“

„Za deset dvanáct. V kolik bude ten vob??d?“

„No ve dvanást budou hotový knedlíky, a pak pudem jíst.“

„Ale stejn?? je tady krásn?? mámo, co?“

„To jo, ale dyby to tu bylo s jídlem, tak bych byla úpln?? spokojená. Hezky tu je, to jo.“

„No dob??e, no. P??íští rok vyrazíme zase n??kam jinam. Podíváme se, aby to bylo i s tim jídlem a uvidíme.“

„Dyž si to tak vemeš... Jezdíme sem deset let na dovolenou a nikde jinde sme ani nebyli. Já dyž tak posloucham lidi, jak jezd??j do Itálie, do Francie... do Jugoslávie ne, tam bych teď ani nejela... ale t??eba takový Turecko m?? strašn?? láká. A nemusí to bejt zrovna Turecko, že jo, dyť je to úpln?? jedno, hlavn?? aby sme se n??kam podívali. Mladý, ty se ešt?? najezd??j dost, ale co my? V Turecku prej maji strašn?? levný zlato. I vo polovinu levn??jší než u nás.“

„Prosim t??, zlata máš na sob?? až moc. Jenom tim zbytečn?? provokuješ. Až t?? jednou n??kdo vobere, tak se nediv.“

„Jak to moc? Mam akorát tydle t??i ??etízky a pár prstýnků. To nic neni, to dybys vid??l, jak chod??j jiný ženský, to bys teprve čučel!“

„No, to teda určit??.“

„Nev????íš? Stačí se podívat t??eba na tu, jak bydlí pod náma. Jak se menuje? No, víš koho myslim... tu... no... teď mi to vypadlo...“

„Nevim koho myslíš. „

„Ale víš... no tu... ježiš já sem úpln?? pitomá... Takový má vlasy a chodí v takovej šatech... „

„To hodn?? ženskejch... „

„Má aspo?? p??tky... „

„Myslíš Hanušovou?“

„Jo, Hanušová!“

„A co je s ní? „

„Schváln?? se n??kdy podívej, co ta nosí na krku za ??et??zy! A pak můžeš n??co ??ikat. To já proti ní nemam nic. Takle tlustý ??et??zy. Na tu dyby si n??kdo počkal... ten by se panečku nakapsoval.“

„Maminko jakou barvu má krev?“

„??ervenou Tomášku. Ale to bys m??l snad v??d??t, ne? Pamatuješ, jak ses jednou ??íznul do prstíčku, viď? Tak jakou barvu m??lo to, co ti z toho bebí teklo?“

„??ervenou.“

„No, tak vidíš.“

„Když já sem myslel, že t??eba každej člov??k má jinou krev.“

„Né, nemá. Všichni lidi na sv??t?? maji stejnou barvu krve. ??ervenou, víš?“

„A Erika má taky červenou?“

„Dyž ??ikam všichni, tak všichni. I Erika. A už si b??ž konečn?? hrát.“

„Tomášku, poslechni maminku a mazej nahoru nebo si s tebou už nikdy nebudu hrát na lokomotivu. Chceš si ešt?? n??kdy hrát na lokomotivu?“

„Jo.“

„Tak nahoru a bez ??ečí!“

„Táto, teď už ho nech. Knedlíky sou hotový. Poďte ke stolu, hned vám to nandam. Tomášku, kolik knedlíků?“

„Já jenom dva.“

„Tak tady to máš a dobrou chuť.“

„Dobrou.“

„Tátovi nandáne trochu víc. Stačí p??t?“

„Jo, bohat??.“

„No, já si dam t??i a p??eju vám dobrou chuť.“

„A co Erika? Mam jí zavolat?“

„Ne, nech jí. ??ikala mi, že nebude vob??dvat, že pot??ebuje trochu zhubnout. Dyť drží tu dietu, tu... víš... jak si koupila n??jaký koktejly a prášky a po??ád to do sebe cpe... Tu... no... jak jí po??ád inzerujou.“

„Prosim t?? a kde na to sebrala? Dyť to stojí bůh ví kolik.“

„Prej to dostala vod kamarádek k narozeninám.“

„Ta holka je hrozná. Akorát si zničí žaludek. T??ma pitomejma dietama si užene tak v??edy, nic jinýho.“

„Náhodou jí neuškodí, dyž trochu zhubne. Tak jí nech. Chce bejt štíhlá a chce se líbit.“

„Ale ne takhle. Pot??ebuje spíš pohyb. A ne se jenom válet. Stačí se na ní podívat... Ani se nepohne.“

„Já dyž sem byla mladá, taky sem po??ád nežrala a furt sem stála na váze, abych si nezničila figuru. A podívej teď. Pot??ebovala bych dolu tak patnáct kilo.“

„A nic by z tebe nezbylo.“

„Jó ne, pak bych teprve m??la tu správnou váhu ke svý vejšce.“

„Tydle teorie, že dyž n??kdo m????í sto sedumdesát p??t, m??l by mít tolik a tolik kilo, sou k ničemu. Každej má t??lo jinak stav??ný, to se nedá určit. To zas n??kdo s n??čim p??išel a všichni se toho chytli jako klíšťata. Ale je to taková kravina...“

„Proč? Mn?? to takle spočítal i doktor.“

„Tak je to vůl!“

„Jo, doktor je vůl a ty to víš nejlíp.“

„Jo, todle teda vim, to se na m?? nezlob, ale je to logický.“

„Ty seš taky logickej, ty muj logiku. Tak co bylo to dobrý?“

„Jo, moc dobrý to bylo.“

„Tomášku, tob?? taky chutnalo?“

„Chutnalo. D??kuju.“

„To sem ráda. Aspo?? n??co. ??lov??k se s tim d??lá, a pak to neni nikde vid??t. Jídlo se sní a nikde nic, jako bych ani neva??ila. Stejn?? je to nespravedlivý.“

„Maminko, jak vypadá takovej sup?“

„Sup? To je velkej černej pták se zahnutym zobákem. Až p??ijedeme domu ukážu ti ho na obrázku v atlase.“

„A žijou tady v ??echách supi?“

„Ne, tady v ??echách ne. Ty žijou jenom v Americe Tomášku.“

„A nemůžou ulítnout t??eba ze zologický?“

„Ne, to teda nemůžou!“

„Ale co dybych vopravdu n??jakýho vid??l?“

„Tak si se splet a byl to určit?? úpln?? jinej pták. T??eba vrána, ta je taky černá. A dej už konečn?? pokoj!“

„Tomáši, proč ??veš?! Mam ti napráskat, abys m??l důvod? Tak proč ??veš?!“

„Protože je to pravda.“

„Co je pravda? Mluv jasn?? a né na půl huby!“

„S t??ma supama.“

„Ešt?? jednou ??ekneš n??co vo supech a naflákam ti takovejch pár na zadek, že si tejden nebudeš moc sednout! A seš bez večerníčku, aby ses vodnaučil vodmlouvat!“

„Tak už ho nech táto, my už budeme hodný, viď Tome? B??ž se zase dívat z vokna a až uvidíš n??jakýho supa, ??ekni si, to neni sup, to je vrána, supi tady nejsou... B??ž.“

„Mámo, poď, pudeme si nahoru trochu vodpočinout.“

„Teď? Po vob??d???“

„No, práv?? teď, po vob??d??.“

„Tak jo... Tomášku buď tady hodnej!“

„A stejn?? tady sou supi! A dokonce t??i!! Támdle! Hrajou si s Erikou...“