?

Otec a syn

 

I.

Otec ponese v náručí dít??. Hrd?? s ním bude kráčet ospalou krajinou. Půjde zdánliv?? klidným a vyrovnaným krokem. Smí??en?? a s pýchou pohlédne na dít?? zamilovanýma očima, které se i p??ese všechno láskypln?? usm??jí. Z pe??inek se sem tam ozve krátké pobreknutí, ale jinak nic. Žádný vytrvalý pláč osi??elého dít??te.

 

II.

Dv?? postavy na holé pláni. V??tší půjde t??žkopádným krokem unaveného muže a menší bude vedle ní cupitat drobnými krůčky mlád??te. Jen dv?? postavy v celém okolí, které pohltí tíživé ticho. Půjdou vedle sebe mlčky, protože už budou dlouhou dobu na cest??.

 

III.

Otec a syn. Půjdou dál a dál, až se p??ed nimi otev??e nekonečn?? bílá plá??.

"Tak a co teď?" zeptá se syn. "A co potom?"

"Půjdeme asi dál a dál," odpoví otec.

A syn vezme po chvíli váhajícího otce za ruku a ud??lá rozhodný krok. Ve sn??hu se objeví první stopa.

 

IV.

Jakmile otec a syn zastaví uprost??ed nekonečn?? bílé plán??, syn se podívá na otce a povídá:

"Je mi zima."

"Já vím," ??ekne otec smutn?? a naposledy se podívá na stopy za nimi. "Tudy cesta nikdy nevedla."

"Já vím," prohlásí syn, aniž by se naposledy podíval na stopy za nimi. "Za chvíli začne sn??žit."

Za chvíli začne sn??žit.

 

 

V.

Padne facka. Do okolního ticha se ??ezav?? zakousne ostrý pláč. Syn schová tvá?? do dlaní. Jeho bolest bude palčivá a zahnízdí se hluboko uvnit??. Pocítí vztek a zárove?? strach, protože nebude v??d??t, jestli ješt?? n??kdy nalezne tolik síly, aby se podíval otci zp??íma do očí. Zamračená postava vedle syna se najednou otočí, aby jí nebylo vid??t do tvá??e a ut??e si oči do rukávu promrzlého kabátu.

 

 

 

 

VI.

Mám žíze??, pomyslí si otec.

Mám hlad, napadne syna.

Ale nahlas nic ne??eknou. Budou se bát. Budou se bát p??iznat jakoukoli slabost. Budou se bát p??iznat jakoukoli slabost, která by je mohla ješt?? více odcizit. Ale oba v tu chvíli pochopí, že mají p??eci jen n??co společného.

 

 

VII.

Dv?? postavy tiše stojí. P??ed nimi cosi bílé tém???? splývá s plání. M??kká hebkost z toho vyza??uje a hladí po t??le i duši. Otec i syn na to chvíli hledí. Otec trochu nešťastn??. A syn skrze svoji d??tskou naivitu začne v????it, že už nebude s otcem tolik sám.

 

 

VIII.

Otec ponese v náručí dít??. Hrd?? a vzp??ímen?? bude kráčet ospalou krajinou. Půjde zdánliv?? klidným a vyrovnaným krokem. S pýchou pohlédne na dít?? zamilovanýma očima, které se láskypln?? usm??jí. Z pe??inek se sem tam ozve krátké pobreknutí, ale jinak nic. Žádný vytrvalý pláč osi??elého dít??te. Zato staršímu synovi bude n??jak do pláče.

 

 

IX.

Otec i oba synové půjdou dál a dál, až se p??ed nimi otev??e nekonečn?? bílá plá??.

"Co nás tam asi čeká?" zeptá se mladší syn.

"Nevím," ??ekne starší.

"Však uvidíme," pronese otec, vezme syny za ruce a rychle ud??lá první krok.