?

Housle

 

 

Strčil jsem hlavu pod pe??inu a p??ipadalo mi, že zase vidím tátu, jak stojí nad hromadou t??ísek a slzy mu pomalu tečou po tvá??ích. Máma totiž vzala jeho housle a rozšlapala je. Jak se jenom dalo po nich šlapala, když se vrátil pozd?? v noci z koncertu a bylo z n??j cejtit pivo. Ne pozd?? v noci, ale brzy po ránu.

Táta tam tak stál a ty slzy mu po??ád stékaly po tvá??ích a pomalu si k t??m houslím klekal, začal je sbírat, t??ísku po t??ísce je bral do rukou, jako matka bere n??žn?? do náruče své dít??, aby ses ním mohla polaskat. Opatrn??, aby se mu nic nestalo. Pak chodil po byt?? a ukazoval nám zbytky z t??ch houslí a ??íkal, že aby vznikly housle, musel nejd??ív n??kdo p??ijít, vykopat po??ádnou jámu, zasadit strom, že housle se d??lají z javoru a javor roste určit?? desítky a desítky let, až pak p??ijde n??kdo další, aby ho mohl porazit, aby s ním bojoval a nakonec zvít??zil. Pak se musí ten strom roz??ezat a prkna z n??ho pečliv?? uskladnit, aby se d??evo mohlo ??ádn?? vysušit. A po n??kolika letech si musí s tím d??evem housla?? hrát a hrát, aby z n??ho na konci vznikly housle. A pak si p??ijde n??jaký barbar, jako je naše máma, a ty housle si s klidným sv??domím rozšlape jako n??jaký poslední haraburdí.

Chodil po??ád se zbytkem t??ch houslí a po??ád mu tekly slzy a mn?? bylo t??ch houslí taky moc líto, ale ješt?? víc mi bylo líto táty a p??emejšlel jsem, proč se lidi musej po??ád jenom hádat. Zeje to všechno zbytečný, hádky jsou k ničemu a nic se hádáním nevy??eší a že já, až budu dosp??lej, se hádat nikdy nebudu. Rad??ji vždycky ustoupím, i kdyby m?? to m??lo moc a moc ponížit, tak rad??ji ponížení než hádky. Jenže jsem po??ád vid??l tátu, jak pokládá náruč s torzem houslí na místo k ostatním t??ískám, kde mámina noha ukončila jejich život, kde je nelítostn?? odsoudila k smrti rozšlapáním. Pokládá je jako do hrobečku a najednou je celý v černém, všude plno kv??tin a dechová kapela hraje n??jaký smuteční pochod a tátovi po tvá??ích stále tečou slzy a kapka za kapkou padá do t??ch t??ísek.

Pak jsem uslyšel i mámu, jak potichu vzlyká v ložnici.  Tak potichu, aby to nikdo neslyšel. Ten vztek už ji určit?? p??ešel a asi teď lituje toho, co ud??lala. Sama jist?? nechápe, jak se to jen mohlo stát, proč takhle zničila ty housle, takhle hrozn?? je rozdupala. Určit?? ty housle taky lituje, tak jako já, tak jako táta a jist?? už myslí na to, kde by co nejrychleji sehnala peníze, aby mohla tátovi koupit housle nový.

A když je jednoho dne opravdu p??inesla, ob??adn?? je položila na stůl p??ed tátu a celá rodina se seb??hla, aby se mohla seznámit s novým členem rodiny, snovými houslemi. Nikdo jsme se nemohli vynadívat na jejich n??žné tvary, zákoutí a linii krku. Ale nejvíc každýho musel upoutat ručn?? vy??ezávaný smyčec s ozdobnými reliéfy po celý dýlce. Rukojeť byla jako obtočený had, pak mn?? neznámé motivy navazovaly jeden na druhý, až smyčec končil hlavou kon??.  Takového spíš šachového kon??. Prost?? mi p??ipadal jako stvo??ený neznámou, tajemnou silou, tak byl p??ekrásný. A já, když jsem si ho prohlídnul, začal jsem se bát, jestli ho máma, jak se ??íká, neodcizila. Tajn?? jsem si kupoval noviny a každý den pročítal černou kroniku, jestli se n??kde náhodou neztratil z n??jakého muzea drahocenný, ručn?? vy??ezávaný smyčec.Ale nikdy jsem nic nenašel, a tak jsem si pomalu na ten smyčec ve vitrín?? v pokoji zvykl i já. Táta ho totiž používal jen p??i n??jaké sváteční p??íležitosti, jako byly nap??íklad Vánoce.Jinak m??l po??ád ten svůj starý, na který máma tenkrát zapomn??la, když rozšlapala tátovi housle.

Na Vánoce jsme se všichni moc t??šili. Jako asi každý. Na Št??drý den v podvečer jsme si sedli v ložnici, táta vytáhl housle, ty nové od maminky, a začal hrát nejkrásn??jší koledy. Alespo?? nám tak p??ipadaly a čekali jsme, až Ježíšek zazvoní, aby jsme, já a bratr, mohli b??žet ke stromečku a rozbalovat vánoční dárky, t??šit se ze spln??ných p??ání a p??ipravovat si další na p??íští rok. Ale jak jsme poslouchaly ty koledy, v??d??l jsem, že tyhle Vánoce Ježíšek asi nep??ijde a nezazvoní a litoval jsem toho, co m?? to napadlo, takhle brat??íčka navést.

Můj brat??íček m??l totiž odjakživa vrozený smysl pro po??ádek. Kamkoli p??išel, všude začal uklízet a stále jen uklízel. Nic jiného ned??lal, než že chodil celý den po byt?? a uklízel. Ale tak n??jak po svém. M??l z??ejm?? ve své hlavičce zakódováno, kam co pat??í,jenže nikdy se to neshodovalo se zakódováním našich rodičů, a proto se mnohokrát stalo, že se kartáček na zuby ocitl na záchod?? a št??tka na mísu t??eba na umyvadle v koupeln?? nebo vojenský krém na boty zase v lednici, a nebylo divu, že když si v n??m rozespalý tatínek namočil rohlík, že mu nijak zvlášť nechutnal zlítal pak po byt?? a nev??d??l komu, a proč by d??ív vynadal. Vždycky se našla spousta důvodů. A já jsem si tohle všechno dával zavinu, protože jsem si myslel, že to můj brat??íček nemá v hlav?? v po??ádku od té doby, co jsme si hráli na indiány. Já ho tenkrát lovil jako divou zv???? a místo lasa jsem používal š??ůru od luxu, jenže jsem nepočítal s tím, že budu i zručný jako indián a že ho hned ulovím. P??i prvním vrhnutí lasa se brat??íček rozbrečel a z hlavy mu po obličeji stékala krev, protože jsem ho trefil rovnou do hlavy zástrčkou, a dostal jsem tenkrát takovej vejprask, že jsem se týden nemohl ani posadit. Nebo od té doby, co jsme se koupali doma v kuchyni. Byly p??íšerný vedra, a proto jsem hledal n??co, čím bychom se mohli p??íjemn?? zchladit, a vzal jsem z lednice litr mlíka, vylil ho na zem a nafoukl jsem sob?? i brat??íčkovi koupací kolo, že se budeme koupat.Jenže můj brat??íček se tak rád koupal a cachtal ve vod??, že si p??istrčil židli jako skokanský můstek, který vid??l v televizi, vylezl na tu židli, a jak už to nemohl vydržet, skočil šipku po hlav?? a já si pak už jenom vyčítal, že jsem toho mlíka nerozlil víc, o hodn?? víc.

Možná proto jsem si taky p??isuzoval, že můžu i za to, proč Ježíšek nezvoní. Vid??l jsem totiž maminku, jak p??ipev??uje na kliku od okna zvoneček a od n??j pak táhne slabounkou nit po celém pokoji, do chodby, a dál už jsem maminku nesledoval, protože šel kolem brat??íček, já mu ukázal na tu nit a on ji okamžit?? vzal do ruky a začal pomalu smotávat, až došel ke zvonečku, který vzal i s tou nití a n??kam to všechno odnesl.

Sed??li jsme v ložnici, poslouchali, jak tatínek hraje krásné koledy, a já nenápadn?? pozoroval maminku,jak je stále víc nervózní, jako by po??ád n??co hledala, až jsem se konečn?? odhodlal jí všechno ??íct. Jak jsem brat??íčka navedl a on pak uklidil zvoneček. Maminka se ale vůbec nezlobila,jen mi ??ekla, že je dob??e, že jsem jí to pov??d??l, protože Ježíšek by nem??l čím zazvonit. Proto musí jít ona ke stromečku a čekat na Ježíška, aby, až bude hotov, pro nás maminku poslal. Jenže tatínek si op??t vzal do rukou housle a začal hrát maminky nejzamilovan??jší koledu a maminka ??ekla, že ješt?? počká, až tatínek tu koledu dohraje. Všichni jsme se zasnili, protože tatínek hrál tak p??ekrásn??, jako snad nikdy p??edtím, a p??emýšleli jsme o tom, jaké jsou ty letošní Vánoce krásné, že takové nikdo z nás nepamatuje.  Tatínek hrál celou svou duší, celým t??lem a maminka musela pustit ventilátor, namí??it ho na tatínka, aby se tolik nepotil, a jak tatínek krásn?? hrála vkládal do té koledy pro maminku srdce, nedával pozor a strčil smyčec do toho zapnutého ventilátoru. V tu chvíli jsme všichni ztuhli, koukali na sebe a po??ád jsme stáli, až ticho p??erušila maminka, když se zeptala, jestli jsme to taky slyšeli, jestli jsme taky slyšeli to zvon??ní. A to už jsme se, já a brat??íček, rozb??hli k vánočnímu stromečku, sedli si pod n??j, a zatímco brat??íček už horliv?? rozbaloval, já vid??l v malé d??ev??né truhličce ležet vedle sebe tatínkovy rozšlapané housle a zbytky z jeho nového smyčce, který mu rozsekal ventilátor. Ležely svorn?? vedle sebe a já najednou zaslechl z ložnice, Jak se tatínek s maminkou hádají, protože tatínek si vzpomn??l na své staré housle a maminka vid??la rozmetané zbytky ze smyčce, který byl až neuv????iteln?? krásný a drahý a který musela koupit zvlášť, protože u houslí, jak je sehnala v zastavárn??, smyčec nebyl. A já si v tuhle chvíli znovu slibovat, že se v život?? nikdy s nikým hádat nebudu, vždycky rad??ji ustoupím, a s tímhle pocitem jsem začal rozbalovat svůj první vánoční dárek.