?

(...)

 

Va??íš polévku a lesklé skvrny

kolují po hladin??; plují.

Lod?? ve víru, lod?? okolo mysu

krouží nenasytn??

 

hejnem bílých vran.

 

 

 

Mluvíš o hrůzách, mluvíš o krvi,

mluvíš o rud?? zbarveném

mo??i mláďat.

„Všechno se d??je z n??jaké vůle...

Všechno má n??jaký smysl...“

??íkáš každý den p??ed spaním,

skálopevn?? o tom p??esv??dčena.

Možná proto se bojíš, sama,

pohlédnout do očí, do zrcadla.

 

 

 

Pouštní písek oslepil oči

ochočeným dravcům.

Nevidoucí

prchají

zp??t k rozedn??ní dne:

černo-jisk??ící nocí,

dál než d??íve dohlédli

 

a zapomn??li.

Dál než zapomn??li.

 

 

 

??ekal jsem, trp??liv?? zrána,

až se n??kde objeví můj stín,

spolu že půjdeme alejí, cestou

po m??d??ných listech. ??ekal jsem,

trp??liv?? zrána,

až se n??kde objeví,

ale nikdy se nic nestalo...

 

 

 

Když ráno odcházíš

a zavíráš dve??e do šera

nebo se mlhou brodíš:

ješt?? m?? h??eje a baví čísi sen.

 

Ten není můj, není, to bych p??ísahal!