?

Bez obav

 

Noc p??edtím jsem nemohl usnout. P??evaloval jsem se na posteli a občas se podíval sm??rem k akváriu a zaposlouchal se. Ticho. Ferda spal. Chvílema jsem si nadával, že jsem n??co takovýho slíbil a p??emejšlel jsem, jak se z toho vykroutit. Ale t??eba to nebude tak hrozný… Nebo ??eknu, že jsem si to rozmyslel. Vyslechnu si určit?? plno keců, ale po??ád to bude lepší, než aby se Ferdovi n??co stalo.

 Ješt?? chvíli jsem koukal do stropu, než se mi poda??ilo usnout. Ale stejn?? jsem nespal dob??e. Zdály se mi podivný sny o obrovským morčeti, který m?? dusí svým t??lem. Jeho ostrý št??tiny, který má místo hebký srsti, se mi zabodávaj do kůže a já se jich nemůžu zbavit, i když si je urputn?? vytrhávám. P??ibejvaj nový a nový a já mám nakonec t??lo št??tinatý stejn?? jako to zví??e.

 Ráno jsem se vzbudil nevyspalej, rozlámanej a s bodavou bolestí v hlav??. Umyl jsem se, nasnídal a ??ekl mám??, že jdu na chvíli ven. Pak jsem Ferdu vytáhnul z akvária a zav??el do papírový krabice od bot, kterou jsem m??l p??ipravenou pod postelí. Pro jistotu jsem ješt?? p??id??lal n??kolik otvorů do víka, aby se neudusil. Z bytu jsem vyklouznul ve chvíli, kdy máma zaplula do ložnice. Nesm??la m?? vid??t, divila by se, kam ho nesu. Nikdy jsem ho nikam nebral, tak co tak najednou, ptala by se.

 Bylo půl desátý, když jsem se blížil podél potoka k ??ertovu mlejnu. Tam jsme se s klukama vždycky scházeli. Rozpadlej mlejn u Rokytky. Na ??ertův jsme ho pok??tili, protože vypadal strašideln??. Jako každá zbo??enina, která stojí uprost??ed lesa.

 Rozb??edlej sníh mi čvachtal pod nohama, hladina potoka byla na první pohled vysoko, voda se hnala korytem rychle a divoce. Uhnul jsem z cesty do lesa. Po pár minutách jsem uvid??l t??i postavy, který se tísnily kolem ohn??. Trochu m?? to udivilo. Jednak nebyl důvod ho zapalovat, protože zima už ztrácela na síle, a navíc to bylo nebezpečný, protože skrz holý stromy a ke??e bylo na dálku vid??t.

 „Co d??láte?!“

 Všichni t??i sebou trhli.

 „Ahoj. Tak jsi p??išel…“ usmála se Sabina sladce.

 „Co když pude n??kdo kolem?“

 „Bez obav… Kdo by sem dneska asi tak lez?“ ucedil Pepan Šebek.

 „Seš pako,“ p??idal se Ivan. „Co prudíš?“

 Ivan byl Pepanův mladší bratr. Chodili spolu všude.

 „Když už, tak by to cht??lo trochu fajrunk, ne?“ povídám a vtlačil jsem se mezi bratry.

 „Jen se neboj, bude,“ zasmál se Pepan sk??ípav??.

 Ferda sebou začal házet a usilovn?? škrabal na st??ny. Rozhlídnul jsem se, kam bych krabici položil, aby mi nep??ekážela.

 „Můžu se podívat?“ zeptala se m?? Sabina.

 Nic bych jí neodep??el, dneska jsem p??išel stejn?? jenom kvůli ní. Otev??el jsem krabici a ona se ke mn?? musela p??itisknout, aby vid??la dovnit??.

 „Jé, ten je krásnej…“

 Ferda pobíhal po krabici od st??ny ke st??n??.

 „Je tam ??ákej nervózní,“ povídá Pepan, když se nad náma naklonil. „Polož ho támhle na hrnec.“

 Ud??lal jsem to a vrátil se k ohni.

 „Na co hrnec?“

 Kluci po sob?? hodili pohledem, ale nikdo mi neodpov??d??l. Místo toho m?? Pepan s Ivanem chytili pevn?? za ruce.

 „Co blbnete?!“

 „Kluci, nechte ho, já už to nechci! Nechte toho! Prosím…“

 „To sis m??la rozmyslet d??ív!“ k??iknul na Sabinu Ivan.

 Kluci m?? pak donutili kleknout si a svázali mi ruce za zády. Až do tý chvíle jsem si myslel, že je to n??jaká pitomina, ale když se mi provaz začal za??ezávat do záp??stí, jak ho utáhli, p??estalo se mi to líbit a pokusil jsem se postavit. Pepan m?? ale rychle srazil zpátky na zem. Svázali mi nohy a dovlekli m?? ke stromu. Pak m?? zvedli a s rukama naho??e p??ivázali k v??tvi.

 „Co chcete d??lat?!“

 „Uvidíš sám…“ zašklebil se Pepan, vzal krabici s Ferdou a zat??epal s ní.

 „Seš tam?“

 „Šáhni na n??j a zabiju t??!“

 „Ale plošim t??…“ zašišlal Ivan.

 „Zabiju, p??ísahám!“

 Ivan s Pepanem postavili hrnec na dva velký kameny. Konečky plamenů začaly olizovat dno. Pak do n??j nalili vodu z plastový láhve, kterou došel Pepan naplnit k ??ece.

 Začal jsem k??ičet o pomoc. Ivan ke mn?? p??iskočil a zacpal mi hubu. Pak mi do ní narvali kapesníky a p??elepili je páskou. Všechno to bylo tak rychlý a neuv????itelný, že jsem se ani nestačil po??ádn?? bránit. Teprve po chvíli jsem začal škubat provazem, kterej mi držel ruce nad hlavou. Snažil jsem se vyprostit, ale nebylo to nic platný.

 Sabina se ke mn?? pomalu p??išourala. Vyt??ešt??n?? jsem na ni čučel.

 „Já za to nemůžu… Opravdu ne…“

 „Napadlo m?? to, když jsem tuhle šlápnul na jednoho obrovskýho brouka a on se pak plazil dál, jenom s polovinou t??la,“ začal Pepan, když m?? sledoval, jak se ze všech sil snažím vysvobodit. „P??ední nožičky mu b??žely a táhly rozmašírovanej zbytek t??la za sebou. V??d??l jsem, že jsem ho už vlastn?? zabil, ale on byl p??itom ješt?? živej. To nás spojilo. M??l jsem nad ním absolutní moc… Najednou mi bylo jasný, že musím ten pocit zažít znovu a že musí bejt siln??jší.“

 „Nejd??ív jsme škva??ili mravence, ale to nebylo vono,“ pokračoval Ivan.  „Tak nás, teda Pepana, napadlo, že musíme sehnat n??jakej v??tší kousek…“

 „A já si vzpomn??l, že máš doma tohle morče, cos dostal loni k Vánocům.“

 Brečel jsem vzteky.

„Je tam moc vody,“ ??ekl Pepan, když se naklonil nad hrnec. „Takhle by musel plavat a za chvíli by se utopil. To je na hovno…“

 Naprostá bezmoc m?? dohán??la k ješt?? v??tšímu šílenství než to, co cht??li ud??lat Ferdovi.

 „Stačí tak dva t??i cenťáky. Aby dosáhnul na dno.“

 Ivan odlil. Já p??estal vid??t, p??ed očima jsem m??l jenom rozpitý rudý skvrny. Pak jsem omdlel. Když jsem se probral, ležel jsem na zemi, kluci stáli nade mnou a n??co si povídali. Nejd??ív jsem jim nerozum??l, všechno m?? bolelo, oči pálily, ale pak jsem začal p??icházet k sob??. Napadlo m??, že to všechno nebyla pravda. Že se nic nestalo. Že se nic nestane. V tu chvíli se mi ulevilo, i když jsem m??l po??ád svázaný ruce i nohy a lepící páska mi nedovolovala mluvit.

 „Už je to dobrý,“ uslyšel jsem najednou Pepanův hlas. „Postavíme ho a jdeme na v??c…“

 Když m?? znovu p??ivázali k v??tvi, vzali krabici a Ferdu z ní vytáhli. Pepan zvednul jeho t??esoucí se t??líčko do vejšky, aby si ho prohlídnul zblízka.

 „Hezký voči.“

 Naklonil se s ním nad hrnec, ale v poslední chvíli si to rozmyslel a otočil zví??e hlavou ke mn??.

 „Takový hloupý, odevzdaný…“

 Vyt??ešt??n?? jsem koukal, jak Ferda mizí v hrnci. Obrátil jsem se k Sabin??, nev????il jsem, že by mohla n??co takovýho dopustit. Klečela p??ede mnou a lehce m?? chytla za nohu. Jako by se m?? cht??la držet. Pak si pro sebe začala n??co mumlat.

 „Kristiáne…“ zaslechl jsem jenom, dál už jsem ji vnímat nedokázal.

 „P??iložíme trochu, ne?!“ ??ekl v tu chvíli Ivan. „Vždyť to sotva ho??í.“

 Ohe?? začal nabírat na síle. Brat??i stáli nad hrncem a čučeli dovnit??. I Sabina se zvedla od mých nohou a pomalu se p??išourala k hrnci. Nechápal jsem to.

 Pak to začalo. Ferda spustil a jeho pískání se neslo kolem dokola. Snažil jsem se vyprostit z pout, ale provaz m?? nepustil. Natahoval jsem se, stoupal na špičky – najednou jsem ho cht??l vid??t, ale nedohlídnul jsem p??es okraj hrnce. Jenom jsem poslouchal a p??edstavoval si, jak Ferda hrabe nožičkama, který jsou ve va??ící vod?? ješt?? růžov??jší než obvykle. Jak se snaží držet hlavu naho??e, aby mu voda netekla do čenichu. Snaží se ze všech sil vyškrábat ven, naráží do st??n, chvíli na jedný stran??, pak kousek dál, občas jakoby povyskočí, už už by se skoro dostal ven, ale ne, nejde to. Zdálo se mi, že ná??ek nabírá na síle, zaplavuje okolí, moji hlavu, slyšel jsem pískot uvnit??, tepal mi ve spáncích, nevnímal jsem nic jinýho. Kvůli spalujícímu vzrušení jsem sotva dejchal. Zav??el jsem oči. Nap??tí uvnit?? bou??ilo hrozivou, zatím nepoznanou silou.

 A najednou všechno ztichlo. Otev??el jsem oči. Kluci se začali ošívat.

 „Nic nevydržel… Takovej ubožák…“ ucedil Pepan, vzal klacek a zakvedlal s ním v hrnci. „No jo, je po n??m.“

 Ve mn?? se rozhostilo naprosté prázdno.

 „Co s ním?“ ukázal na m?? Ivan po chvíli.

 Pepan se podíval mým sm??rem. Chvíli m?? mlčky pozoroval.

 „Co byste ??ekli?“

 Kluci strnuli. Mn?? p??ejel po zádech mráz.

 „Když s tím jeho chcípákem nebyla skoro žádná sranda…“

 V Pepanových očích to zajisk??ilo.

 Sabina odb??hla. Za chvíli jsem slyšel, že opodál zvrací.

 „Pusť ho…“ ??ekl Pepan po chvíli.

 Ivan m?? odvázal a já, jen co jsem se osvobodil ze všech provazů, vyrazil jsem proti Pepanovi a skočil po n??m, až padnul na zem. Ozvalo se zadun??ní. Kleknul jsem si na n??j a mlátil ho p??stma do obličeje. Nic mu nebylo platný, že se kryl rukama, za chvíli mu tekla po obličeji červená. Když m?? od n??j Ivan odtrhnul, byl už po??ádn?? zrychtovanej. Bundu m??l u krku samej flek a vlasy slepený. Krev byla všude. Když vstával, kapala mu z nosu na zem. Zaklonil hlavu a zachrchlal sm??rem ke mn??: „Ty debile…“

 „Pročs to ud??lal?!“

 „Copak to vopravdu necejtíš?“

 „Co?“

 „Ten pocit, že máš absolutní moc nad cizím životem.“

 „Spíš smrtí…“ ??ekl Ivan.

 „Nad vším,“ shrnul Pepan, i když mu z nosu po??ád kapala krev.

 Utíral si obličej do kapesníků, který jsem m??l ješt?? p??ed chvílí v hub??.

 P??išoural jsem se k hrnci. Na dn?? se válel zmáčenej chomáč chlupů. Zvedl se mi žaludek. Ustoupil jsem. Pepan m?? poodstrčil kousek dál, vzal hrnec a n??kam ho odnášel.

 „Máme támhle p??ipravenou jámu na mrtvoly,“ ukázal Ivan rukou. „Chceš to vid??t?“

 Zavrt??l jsem hlavou. Ozvalo se šplouchnutí.

 „Pudem ne?“ ??ekl Pepan, když se vrátil, a pohodil hrnec vedle ohništ??.

 Loudali jsme se podél ??eky. Najednou se mi zdálo, že voda plyne klidn?? a pomalu, naprosto odevzdan??.

 „Kde je ta hysterka?“ vzpomn??l si Pepan.

 Rozhlídli jsme se. Sabina za náma nešla.

 „Vsadim se, že kdybych jí ne??ek, aby t?? sem nalákala, že bys ho nep??ines…“

 V tu chvíli jsem si byl naprosto jistej, že po tomhle všem dokážu zajít až do krajnosti. Sem tam jsem se po Pepanovi opatrn?? podíval. Šel s rukama v kapsách a nem??l pon??tí, co se mi honí hlavou.

 „Kam až tohle zajde?“ zeptal jsem se provokativn??.

 „A kdo to má asi v??d??t?“

Sabina se konečn?? objevila na kraji lesa.