?

Povídková kniha Zbytečnost vyšla v Brazílii

V brazilském nakladatelství Thesaurus Editora vyšla povídková kniha Zbytečnost (Inutilidades). Jedná se o jednu z prvních knih autora nastupující generace, která byla p??eložena do brazilské portugalštiny. Za podporu, koncepci a realizaci projektu je t??eba pod??kovat velvyslanci ??eské republiky v Brazílii, panu Ivanu Jančárkovi. Za financování p??ekladu pat??í pod??kování Ministerstvu zahraničních v??cí ??R.

 

vsechny knihy je mozne objednat na www.kosmas.cz
Host, leden 2006 (Jizvení) - RECENZE

Škleb plyšového medv??da


P??i četb?? prózy Jana Pavla Jizvení zaujme na prvním míst?? asi kompoziční metoda, kterou bychom mohli nazvat splétáním lana. P??íb??h sestává z jednotlivých vláken, vzájemn?? do sebe zaplétaných, až se konečn?? v záv??rečné kapitole spojí a pevn?? utáhnou. Zpočátku čteme p??íb??hů n??kolik, navzájem zdánliv?? nesouvisejících: nosnou linii tvo??í hrdinovo dobývání dívky na jakémsi p??ízračném opušt??ném zámku, kde se čas p??ed mnoha lety zastavil a zanechal za sebou krom?? hlavní protagonistky dva fantomatické sluhy a dva zvláštn?? zbarvené psy, temnotu, prach a tlející t??žké záv??sy. Do tohoto p??íb??hu jsou vkládány vzpomínky na d??tství či epizody s reáliemi p??íb??hu ze současnosti. Vyprav??či a postavy pohybují d??jem bez omezení a bez ohledu na zákonitosti vyprav??čské perspektivy, p??ítomnosti a minulosti nebo skutečnosti a snu ??? p??echody jsou sice náhlé, ale zcela samoz??ejmé a ze všeho nejvíc p??ipomínají sled obrazů filmového scéná??e; scénáristiku ostatn?? autor vystudoval. Ocitla jsem se najednou p??íjemn?? uv??zn??ná ve svý volnosti, ??íká jedna ze ženských postav. Tato slova platí v jistém smyslu i o výstavb?? fikčního sv??ta. Autorovi se poda??ilo dosáhnout rovnováhy mezi explicitností a tajemnem: tajemný je v již zmín??ném postupném odkrývání sv??ta svých postav, jejich identity a vztahů, a také ve snov?? surreálných kulisách, do nichž d??j situuje. Na druhou stranu však používá postupy, za jaké by se pro jejich jednoznačnost hraničící s banalitou nestyd??l leckterý triviální žánr; p??edevším ve vnit??ních monolozích postav čteme úvahy, jaké lze nalézt u hrdinek lacin?? psychologizujících próz pro ženy. Zde však jde z??ejm?? o n??co víc než jen o identifikaci laskavé čtená??ky se svou literární družkou: takováto schematizovaná psychologie postav má své místo v rámci experimentu, v n??mž se rozvíjejí určité životní možnosti.

Próza tedy nedrží pohromad?? díky n??jaké jednoznačné narativní linii sm????ující z jednoho bodu k druhému. Uchýlíme-li se ješt?? jednou k metafo??e splétaného provazu, můžeme mluvit o uzlících na jednotlivých pramenech v místech, kde se setkávají. T??mito uzlíky jsou u Jana Pavla osv??dčené prost??edky: ozvuky vlastních jmen, díky jimž odhaluje čtená?? identitu postav, nebo využití výhody telefonního rozhovoru, u kterého má nezúčastn??ný pozorovatel možnost slyšet vždy jen jednu polovinu, a tak když nakonec uslyší i tu druhou, zapadnou do sebe jako ozubená kola a s nimi zčistajasna zapadnou na svá místa i figurky na autorov?? šachovnici. Významn??jší jsou ovšem motivy, které proplouvají všemi pásmy bez omezení: dvojhlavá p??íšera v podob?? p??eludu, horečnaté vidiny či rozpadající se sochy na nádvo??í tajemného zámku, míchaná vajíčka, mrtvé mouchy nebo plyšový medvídek. Tento plyšový medvídek je z??ejm?? mezi t??mito motivy nejpodstatn??jší, nejen proto, že je vyobrazen na obálce. Vystupuje v různých rolích, jako neživá hračka i jako živý tvor, a nabývá až stejné platnosti jako postava. V různých kontextech je zt??lesn??ním jednoho z vrcholů partnerského trojúhelníku, nenarozeného dít??te, traumatu z d??tství či špinavých minulých událostí, které se v sob?? člov??k bezúsp??šn?? pokouší zabít. Že tyto zlov??stné významy nese zrovna hračka tak milá, jako je plyšový medvídek, p??ibližuje Pavlovu prózu hororu, kde nevinné v??ci nabývají hrůzostrašných rolí a atributů.

I pro postavy tedy platí jisté rozost??ení, zamlžení soustavy základních kamenů literárního díla. Je to p??íležitost si p??ipomenout, že postava v literatu??e není ničím víc než ideou, prázdnou pozicí, neznámou prom??nnou ve vzorci, jenž je epistemologickým obrazem situace, kterou chce autor pojmenovat. Zde jsou touto situací mezilidské vztahy, jejich složitost a občasná bezvýchodnost.

Všechny popsané experimenty s formou, kompozicí či identitou postav p??irozen?? nejsou objevem Jana Pavla. Kapitoly o nich tvo??í již dávno pevnou součást pomyslné poetiky literárního díla 20. století. Je na míst?? uznat, že jich autor neužívá samoúčeln??, aby na n?? upozornil; zrovna tak se úsp??šn?? vyhnul p??eintelektualizované samolibosti a teatrálního odstupu od textu vnímaného jako ???hra???, jak tomu n??kdy u podobn?? efektních próz bývá. Naopak: chce-li autor zpochybnit podstatu postavy, nejspíše tím upozor??uje na herecký či dokonce loutkový charakter člov??ka, p??ičemž si klade otázku: Koho p??ed kým hrajeme? Koho hrajeme, majíce zjizvené nitro? Až nápadné je, že autor stejným způsobem neodhaluje fiktivní povahu vypráv??ného ??? snad proto, že jeho sv??dectví má vypovídat o skutečných lidech a jejich život??. Jan Pavel neobjevil nový literární tvar. Napsal ???jen??? knihu o démoničnu, sebeklamu a jizvení z dávných ran. Jeho plyšový medvídek má ve tvá??i velmi odporný škleb. Každý člov??k ho v n??jaké podob?? zná.

Jan M. Heller
Zajmav odkazy:
2008
TOPlist

Z recenze na:

Zbytečnost, Josef Schwarz, magazín UNI

 

Pavlův text je jako dob??e nabroušená b??itva – bez okolků a deziluzivn?? proniká k d??eni života každého současníka, i když nejlépe se v autorov?? povídkovém p??íb??hu najdou Pavlovi generační vrstevníci.

 

Detail knihy >>

Z recenze na:

Zbytečnost, Bohdan Volejníček, knihovnice.cz

Už od prvních stránek je to p??edevším autorova nevídaná schopnost, s jakou lehkostí dokáže čtená??e p??enést, či snad vtáhnout do svého p??íb??hu.

Detail knihy >>